28.10.2006 O nováčcích na poště
Když nastupují lidé do nových zaměstnáních, tak jsou plni očekávání. Někdy však mohou být i šokováni o)))
Za ta léta na poště jsem zjistil, že člověk se buď zblázní anebo rezignuje, či uteče co nejdále.
Bylo pozoruhodné sledovat, jak nově nastoupivší lidé velmi rychle ztrácejí iluze o poště. Pamatuji si, že jeden nový zaměstnanec přišel hned první den do práce v podroušeném stavu a vedoucí to asi moc nepřekvapilo, protože jiní jejich podřízení chodili dost často ráno opilý. Pro mnohé bylo zapojení se do pracovního procesu velkým šokem. Někteří vydrželi na poště jen jeden den a druhý den zavolali na poštu, že nepřijdou. Nebo také nezavolali vůbec.
Komické bylo, když jednou čekali vedoucí na jednoho zaměstnance, jenž pracoval na poště několik týdnů a pokaždé přicházel do práce brzo. Ale toho dne ani hodinu po začátku pracovní doby nedorazil ani nezavolal. Telefon měl nedostupný a vedoucím se začaly protahovat obličeje. Pak jim v kanceláři zazvonil telefon, z jehož sluchátka se ozval někdo z osobního oddělení, který jim oznámil, že onen zaměstnanec právě skončil.
Jiné nováčky na poště zase přivedla k úžasu první výplatní páska, šokoval je pohled na cifru druhé pásky, a třetí výplatu už jen těžko rozdýchali. A tak mnozí těsně před koncem zkušební lhůty vzali z pošty roha.
Dalo by se říct, že pro jistou poštu, na niž jsem svého času pracoval, platilo, že je to průchoďák. Počet lidí, který onou poštou tzv. jen prošel, byl opravdu velký. Na jedné poradě jistá vedoucí suše prohlásila, že z deseti nových lidí, co za poslední dobu nastoupilo na poštu, jich devět odešlo. A zanedlouho skončil i ten desátý.
Ti, co na poště pracovali už nějaký ten pátek, tak všechny nové hned upozorňovali na to, co je v tomhle zaměstnání čeká a nemine. Někteří prohlásili, že byly v takových zaměstnáních, že tady to už nemůže být horší. Jenže je čekala nemilá překvapení a šoky zároveň. Vzpomínám si, že jeden nový kolega zkonstatoval, že už vystřídal deset zaměstnání, ale pošta vede v jeho pomyslném žebříčku nejhorších.
I já jsem kdysi nastupoval na poštu a měl jsem úplně jiné představy o tomhle zaměstnání. Brzo se mi však veškeré iluze rozplynuly a já jsem se ocitl v tvrdé poštovní realitě. Zároveň jsem si začal připadat jako pošťák v říši divů, co pošta jen umí o)) Ale o tom zase někdy jindy.